Zase jedna milá vzpomínka na KVIFF 2018. Jsou filmy, které vás zasáhnou, ale za dva dny to vyšumí, jsou filmy, kdy zapomenete děj, když se v zoufalství derete z prostřední řady v Thermalu předstírajíc svou důležitost útěkem na schůzku nejmíň s Bradem Pittem nebo filmy, kdy to vzdáte a regulérně to zalomíte 😴. A pak jsou filmy Pawla Pawlikowskeho jako Ida nebo Studená válka, které mají jednoduchý námět, silné obsazení, vynikající scénář, neuvěřitelnou kameru a celkovou jemnost.
Kupodivu zopakovaný vtip s černobílou kamerou znovu zafungoval, nerušil. Příběh postavený na osobním příběhu je vlastně děsně romantický, hollywoodsky kýčový, ale hrozně mě bavil a celou dobu jsem držela ústřední dvojici palce.
Že bychom se zase v létě protli, jak to vidí @slavonice_fest 😉?
