Režisérka Beata Parkanová mě potěšila hned zkraje. Hlavní dvě postavy se jmenují Anežka a Eva 🥰 😂, využila krásné vysočinské lokace a do hlavní role obsadila mojí oblíbenou Jenovéfu Bokovou. S tím ovšem moje chvilkové okouzlení z Chvilek padá a končí.
Hlavní hrdinka se trápí s všezachraňující babičkou, nicnedělající matkou (není už trochu přeMihulováno?!), zvláštním otcem (čím dál výraznější Martin Finger), či se ženatým milencem (Viktor Tauš jako vášnivý milenec?! Resp. jako milenec vůbec?! 😂🙄) Nikdo z rodiny se neptá na její trable a sny, a když už se o nich konečně mluvit může – byť na sezení u psycholožky (proč vlastně u psycholožky? Tohle se většinou řeší někde u ☕️/🍷 s holkama) – raději jen mlčí a pláče.
Film na mě působí jako kdyby byl seskládán z různých povídek a pospojován do jednoho nesourodého celku. Skoro každý z herců se objeví jen párkrát. Vidíme zde hlavní postavu a snažíme se do ní nějak vcítit. Ale moc to nejde. Spíše jde o to, že vlastně nakonec zjistíte, že nevíte, o čem to celé bylo.
Jako 20ti minutový kraťas super, ale jako celovečerák, který má odvyprávět nějaký příběh jako takový to moc nefunguje.
Neuměla jsem se prostě vcítit do Anežky, protože její reakce mi přišly prostě extrémně stupidní, obzvlášť když situace, ve kterých se nacházela, mi byly povědomé a známé a buď já sama nebo někdo v mém okolí se taky chová stupidně, ale až tak moc určitě ne.
Neurazí, nenadchne, bohužel tohle ani nádherná Jenovéfa neutáhne.
