Hodinářův učeň

Díky karanténě nakoukávám filmy a mám za sebou několik pohádek posledních let. Česká pohádka je žánr, který nemá podle mě ve světě obdoby a ani konkurenci. Každý rok se jich natočí hned několik. Díky dobám minulým má český národ na tento obor hodně vysoké nároky a nic nepromíjí.

Poslední dobou mi přijde, že se všichni tvůrci pohádek dohodli, že od teď bude v každé pohádce povinná píseň, vtip za každou cenu (nejlépe s politickým podtextem), rozpadnutý scénář (nu což, stejně se vezmou, tak co..), hlavně velká výprava nebo masky. Dramaturg je asi cizí slovo nebo na něj nezbylo v rozpočtu 🤷‍♀️.

To už je třetí pohádka, která je sice koukatelná, má vtipné scény, velice kvalitní herecké obsazení, celkově však na mě příliš nepůsobí a vlastně si jí už ani nepamatuju. Chybí mi pořádná zápletka. V hlavní roli totiž není učeň hodinářského mistra, ale tři pseudosudičky, které soupeří o míru vlivu a sázka vynesená při sudbě nad kolíbkou malého Urbana. Lidé jsou pouze vláčeni svými osudy bez možnosti je měnit a pasivně přijímají přichystanou životní cestu. Hlavní hrdina prochází příběhem, jsou mu vkládány do cesty situace bez logiky a vysvětlení a celý příběh postrádá dramaturgickou linku.

Ústřední milenecká dvojice je milá a sympatická, ale rozhodně nefunguje vzájemná chemie. Padouch-otec v podání Viktora Preisse je ovšem skvostný, ale to se dalo předpokládat. Kdo vyčnívá, je trio „sudiček“. Rudolfová neobvykle přepsala genderová pravidla sudičkovství a obsadila do rolí dvou sudiček Jaroslava Plesla a Václava Neužila, jako třetí exceluje Jana Plodková.

Tvorbu Rudolfové nemám ráda, takže Hodinářův učeň je prozatím jednoznačně nejlepší, co natočila. Ví někdo, kdo byl vlastně hlavní hrdina?

Foto: Bontonfilm

Přidejte komentář