Králíček Jojo

Novozélandská kinematografie má na svědomí hned několik filmařů světového formátu a rozhodně stojí za to je sledovat. Taika Waititi je filmař je jedním z nich. Kdo znáte jeho rané dílo a máte rádi černý humor, film by se vám mohl líbit. Jedna z jeho prvotin Eagle vs. Shark je velká sranda a nominace na Oscara hned za jeho úplně první film taky o něčem vypovídá.

Hlavním hrdinou, odehrávající se ke konci druhé světové války, je desetiletý chlapec Johannes (Jojo), který je zapáleným obdivovatelem nacistů, členem Hitlerjugend a za imaginárního kamaráda má Adolfa Hitlera (kterého si střihl sám Taika Waititi). Jeho nadšení pro nacistickou ideologii však vezme za své, když zjistí, že jeho matka (Scarlett Johansson), schovává ve zdech jejich domu židovskou dívku (Thomasin McKenzie). V kontrastu naproti nim stojí velitel Hitlerjugend a jeho pomocnice (Sam Rockwell a Rebel Wilson), jež jsou absurdními karikaturami s prvoplánovými hláškami a dementním vystupováním.

Králíček Jojo je znovuvybočení z jeho tradičních novozélandských námětů a opětovné vykročení směr Hollywood. Je trochu vidět mírná pompéznost, kterou má Amerika tak ráda. Lehce ubral na svém tradičním černém humoru, ale i tak je stále se na co dívat. Králíček je film plný absurdních situací, který čím blíže konci je, tím hlouběji pod kůži se zařezává. V dnešní době jeden z těch vzácných, který pobaví i dojme zároveň, aniž by stavěl humor na vulgarismech.

Nicméně musím přiznat, že první půlka šlapala lépe a svižněji. Druhá se překlopila do vážnější roviny a začali se řešit opravdové starosti druhé světové války bez přílišné nadsázky a vtipu první poloviny. Ne že by se tu a tam neobjevila, ale satiry již bylo poskrovnu.

Rozhodně nesmím opomenout zmínit soundtrack. Ať už je to začátek a německy nazpívanou písní od Beatles – Komm gib mir deine Hand, či závěr a Bowieho nesmrtelní Heroes.

Celkově vás čekají boží herecké výkony (obzvlášť malý Jojo byl nepřekonatelný a hodně mě překvapila Rebel Wilson), taky dobře napsané postavy, úžasná kamera, nádherné české lokace (Žatec na první dobrou) či Waititiovské nezapomenutelné gagy („Adolfe!, přestaň mi pořád nabízet cigarety, je mi teprve 10!…“ ).

Foto: Cinemart

Přidejte komentář