Film jsem kdysi dávno někde viděla a pokaždé, když si na něj vzpomenu, tak mě mrazí. Tento film plným právem patří do kategorie těch kultovních.
Drsně poetické drama inspirované autobiografickým románem Paula Linse se stalo nejúspěšnějším filmem na MFF v Havaně 2002. Na MFF v Torontu získalo Vision Award a na AFI Festu Cenu publika, bylo nominováno na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční titul roku a jeho režisér získal nominací na evropskou filmovou cenu Felix.
V 60. až 80. letech se začala psát krvavá historie drogové scény nejnebezpečnějšího a nejstaršího slumu Rio de Janeira. V prachu ulic Cidade de Deus si s pistolemi hrají už malí kluci. Vzory, jež se snaží následovat, jsou jim starší kamarádi z pouličních zlodějských gangů. Kdo se v místních favelas narodil, také zde zemře – dost možná brzy a násilně.
Malý Buscapé vyrůstá v neskutečně brutálním prostředí a až do té chvíle, kdy se na přátele poprvé podívá hledáčkem fotoaparátu, netuší, že by pro něj mohla existovat spása. Možnost „jiné optiky” se pro něj stává prostředkem, jak se z aktéra změnit v pozorovatele.
Příběh mladého chlapce ze slumu, který se touží stát fotografem, ale stojí na šikmé ploše a od jeho útlého dětství má kolem sebe jenom násilí. Dokáže se chopit svých snů, nebo se dá na dráhu krádeží a zabíjení? Snímek je natočen velice originálně, některé záběry jsou skutečně geniální a hudba v rytmu brazilské samby byla moc pěkná a stylově podbarvuje celý film.
Film je starý už 18 let, ale na své aktuálnosti a naléhavosti nic neztratil.
Foto: Ceska Televize
