Nejnovější snímek Atlas ptáků slovinského autora žijící v Praze Olma Omerzu měl svou premiéru festivalu v Karlových Varech. Olmo přichází s velmi zajímavým námětem, vtipnými vsuvkami, hvězdným obsazením a pokulhávajícím scénářem.
Anotace
Když se ve staré rodinné firmě ukáže, že z ní kdosi vyvádí peníze ve velkém, nastává konfrontace s novou realitou. Ivo Róna, dlouholetý šéf prosperujícího podniku Aron, se snaží zorientovat v nechtěné situaci, kterou mu jeho děti ani okolí neulehčují, ale kterou si na sebe dost možná seslal sám. Nový film režiséra Olma Omerzu proplétá komplikované rodinné vztahy se světem moderních komunikačních technologií, které dokáží využít naše slabá místa. Ve válce, která se ve filmu pokradmu rozpoutává, ale není vůbec jasné, kdo stojí proti komu, natož kdo z ní vyjde jako vítěz. (CinemArt)
Film s námětem
Ivo Róna jako ředitel firmy vyrábějící domácí spotřebiče zkolabuje na schůzce s klienty poté, co se dozví, že zmizelo několik milionů korun z firemních účtů. Situaci začne řešit se svými společníky – synem Martinem (Martin Pechlát) a zetěm Davidem (Vojtěch Kotek). Z finančních úniků nejvíce podezírají účetní Marii (Alena Mihulová), která právě odjela na dovolenou. Iva odváží do nemocnice, oba společníci zjišťují další a další finanční úniky z firmy.
Máme zde tak trochu kriminální drama o vyšetřování zpronevěry a rodinné drama o generačních rozporech Iva s jeho potomky, kteří mají jiné představy o směřování celé firmy. Bohužel není dotažená ani jedna z těchto linií. Film vlastně není ani pořádná detektivka ani rodinné drama, na které jsme u Olma zvyklí.
Atlas ptáků..
Nedotaženost nacházíme i v odkrývání dalších témat jako například poněkud zásadní linii, kdy se v momentě Ivova kolapsu rodina dozvídá o druhém životě svého otce. Své skrývané milenky nazývá jmény ptáků – Sýkorka, Poštolka a Červenka apod. – ale celé toto téma, jakkoliv je zajímavé, pro film se zdá nosné (i z hlediska názvu), začíná a končí v nemocnici (což je asi tak pár sekund filmu).
Láska přes internet
Atlas ptáků je zajímavý tím, že hlavní námět znám i ze svého okolí. Kdysi se dva podobné příběhy staly někomu z mého okolí a finančně na tom zahučely fakt hodně. Takže rychlé soudy vůči Marii jsem nepovažovala za správné. Počáteční důvody jejího chování (navázání kontaktu apod.) se z ženského hlediska dají v zásadě pochopit, ty pozdější již hůře.
Miroslav Donutil a další
Miroslav Donutil je především divadelní bard a filmové role si očividně pečlivě vybírá. Nevím, čím ho Olmo nalákal, ale film stojí a padá právě s Miroslavem Donutilem. Jeho Ivo Róna je přesvědčivý, naprosto věrohodný a zároveň režisérsky veden k umírněnějšímu až subtilnímu herectví.
Naprosto rovnocenně mu sekunduje Alena Mihulová v roli účetní Marie, která díky charakteru své postavy vkládá do svého projevu veškeré emoce a je jakýmsi Donutilovým protipólem.
Závěrem
Vrcholem filmu rozhodně je na konci první třetiny, pak už je to takové míchání témat a žánrů a herecký koncert. Vyzdvihnout musím nápad s ptáky (nebudu rozepisovat, nechte se překvapit). Nějak nemohu soudit hudební podtext, ten mi trochu splynul. Vtipný byl konec se starou filmovou zatmívačkou, to už jsem dlouho nikde neviděla. Snad jen u The Artist a to už je sakra dlouho.
@YouTube, Cinemart
