Havel – ..by byl nadšený!

Jedno se Slávkovi Horákovi upřít nemůže, a to je odvaha. Odvaha se pustit na extrémně tenký led jako je zpracování příběhu o jednom z nejikoničtějších a nejznámějších Čechů a Čechoslováků všech dob. Po úspěchu svého debutu Domácí péče se po pěti letech vrací na plátna kin s filmem o našem prvním porevolučním prezidentovi, Václavu Havlovi.

Anotace

Film, který mapuje období pouze mezi roky 1968 a 1989, zachycuje dlouhou cestu a proměnu hlavního hrdiny od lehkovážného a úspěšného dramatika šedesátých let, přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce a celosvětovou ikonu. Dějiny jsou ale až v druhém plánu, film Havel nabízí především velký, vzrušující a málo známý příběh, jakých není ve světě mnoho. (Bontonfilm)

Jiný Havel

V první řadě se nejedná o komplexní pohled na disidenta, spisovatele, státníka, ikonu a obyčejného člověka, jak by se asi očekávalo. Ve filmu nenajdete klasické historické milníky jako tanky, bouřlivé projevy, davové scény, neuslyšíte Modlitbu nebo cinkot klíčů. To všechno je jaksi na pozadí Havlova privátního života – disidentského, spisovatelského a milostného.

Film sice sleduje Havlovo postupné spoluorganizování Charty 77 a jeho celkové disidentské aktivity, trochu však pokulhává v jeho původní profesi – dramatik a autor divadelních her. Zajímavým se tu jeví nápad občasného vystoupení ze scény, viz soud s Plastiky, ale není to dotažené. Zcela vynechané jsou projevy, které se staly legendárními a mám za to, že alespoň jeden si autor mohl dovolit zmínit.

Temné stránky milovaného prezidenta

Ukazuje stinné i kladné stránky Havlovy osobnosti, s respektem a bez bulvarizace. Vidíme Havla jako nenapravitelného milovníka žen, co se tu a tam rád napije či někde zapaří na večírku. Zároveň ho film vnímá jako velmi slušného člověka v ostatních věcech, ve kterých se od bázlivého dramatika přeměňuje v disidenta a skutečnou osobnost.

Horák našel další hereckou star našich vod

Největším plusem filmu je jeho obsazení. Sázka na Viktora Dvořáka byla trefou do černého. Nejenomže si mistrně osvojil to neposedné „r“, mimiku, ale především je jak jeho naprostý dvojník. Už při prvních minutách filmu máte pocit, že jste se ocitli v divném časoprostoru, kde Havel pořád žije (..a je to super).

Dvořák opravdu táhne tento film. Stejně tak je brilantní obsazení Martina Hoffmana do role Pavla Landovského a překvapivě se i Anna Geislerová podobá Olze Havlové. Jako velmi praktická, chytrá a ve svých názorech pevná žena představuje až nevysvětlitelnou jistotu pro muže, který se nedokáže rozhodnout mezi vlastní manželkou a milenkou. I když jako Olga se mi více líbila Tereza Hofová v Českém století.

Maskéři se prostě vytáhli!!!

Českého lva za masky!!! Zejména Martin Hoffman jako Pavel Landovský v roce 1989 s přimhouřením oka totálně vypadá jako Pavel Landovský. Jiří Bartoška je jako Jan Patočka víceméně nevyužit a jeho, tak zásadní role ve formování Charty 77, by si určitě více prostoru zasloužila.

Nešvar filmu je, že asi předpokládá, že publikum jaksi zná historické konotace, resp. nejbližší okolí VH. Hahaha… pomineme-li fakt, že některé postavy (pan profesor Patočka, manželé Kohoutovi, Plastici..) nejsou ve filmu vůbec jmenovány, tak divák neznalý historie bude trochu mimo.

Film roku to není, ale Havel by byl určitě spokojen

Film určitě vzbudí emoce. Kladné i záporné, ale osobě Václava Havla se musí nechat jediné. Ať žil život, jaký žil, byl to on, kdo vrátil Českou republiku, potažmo Československo na mapu světa v tom pozitivním slova smyslu.

Zdroj: Bontonfilm, YouTube

Přidejte komentář