Po nedávném shlédnutí dokumentu o Karlu Svobodovi, jsem se v zásadě na komedii Mstitel od autorského a manželského dua Klein-Svoboda, těšila. Mstitel bohužel nabízí pouze drsné přistání zpět na zem. Pokaždé mě napadá, kam autor na ty nápady chodí. Tady to musela být hodně divoká party.
Anotace
Anton je, tedy býval, slavný divadelní herec, leč krutý život počal mu do cesty klásti proradné překážky. Například židli nebo díru, což si po čtrnácti pivech zkuste zdolat, vy kreténi. Když ho ředitel divadla vyhodí z práce a jeho manželka chce z bytu, vezme Anton osud do svých rukou. A začne chlastat ještě víc. Rozjede se taková plejáda fantastických zážitků, výtvarných skvostů a (ne)chtěných vtipů, že vám záchvaty smíchu možná už zůstanou a budete muset na smací odvykačku.
Srandičky mají ovšem jeden háček – Antonova manželka se tomu vůbec nesměje. A opustí ho i s jeho synkem Tomáškem, tátovým největším obdivovatelem. Anton v zoufalství (a kocovině) synkovi nakecá, že se chystá na misi na Mars, proto je tohle období tak těžký. A těžký období to teda ještě bude, že i let do Vesmíru bude proti existenci na Zemi pohoda. Ovšem kdo jiný z nás, nebojácných Čechů, by měl dokázat cestu na Mars než Anton? (Goodmind Films)
Nadějný začátek
Myšlenka celého filmu je mi vlastně sympatická. Slavný divadelní herec, který pije jako duha, je vyhozen z divadla i z domova. Situaci těžko snáší a začne se propadat na dno. Cestou potkává různé typy a druhy lidí a své chování přizpůsobuje momentálním stavům a situacím.
Po vyhazovu z divadla i domova nachází útočiště v jakémsi poštovním skladu, kde se skamarádí se skladníkem-básníkem Moukou (Jaroslav Dušek). Ten ho postupně vtahuje do svého světa, který rovněž není bezproblémový. Na krku najednou má nejenom partičku rozzlobených Rusů, ale i věčně mrmlající sousedy.
Šílený Max po česku
Pak se děj obrací a přestává to být zajímavé. Ba naopak nudné, vulgární až nechutné. Anton se spojí s partou pankáčů ve stylu Šíleného Maxe a opilí se v post-apokalyptických obrněných autech vydají zdemolovat auto jeho bývalého šéfa před divadlo (aha.. to má být vtipné nebo mi uniká nějaká “hluboká myšlenka či asociace”) .
Následně se děj stáčí do roviny totálního absurdna. Najednou se ocitáme mezi nadrženými pankáči, ruskými kosmonauty, špiony, mafiány, a to vše v různě prapodivných mezičasových prostorech.
Skvělý casting ve špatném filmu
Poslední dobou se v českých filmech hodně objevují výborní slovenští herci našemu diváku dosud skrytí. Také stojí za zmínku, že je už téměř pravidlo, že čím horší film, tím hvězdnější obsazení.
Ve filmu Mstitel najdete jak neokoukaného Daniela Fischera ze Slovenska, tak celou řadu našich herců.. výborných..
Při shlédnutí filmu mě znovu a znovu v tomto kontextu napadá otázka: Proč??? 💵💰💸
Povedený soundtrack
Když pominu to špatné, musím jednoznačně vypíchnout bezkonkurenční hudbu Karla Svobody, která mi tam seděla.
Jak jsem dostala pěstí
Jaroslav Dušek měl někde uvést, že: „Takové filmy, kdy divák dostane pěstí do obličeje, jsou občas potřeba.“ S tím by se asi dalo souhlasit, ale to není tento případ.
Respektive pěstí si dám sama, až příště budu chtít jít na podobný film. Mstitel je film, kdy je vám slibován výlet ke hvězdám a místo toho Vás čeká drsné přistání.
Zdroj: Bontonfilm, YouTube
Režie: Lucia Klein Svoboda Scénář: Lucia Klein Svoboda Kamera: Petr Klein Svoboda Hrají: Daniel Fischer, Jaroslav Dušek, Ivan Franěk, Milan Šteindler, Pavla Tomicová, Petr Čtvrtníček, Hana Vagnerová, Jevgenij Libezňuk, Lukáš Pavlásek, Iva Pazderková, Petr Vydra, Zuzana Bydžovská, Roman Luknár, Luděk Sobota, Martin Sitta, František Ringo Čech
